Sakra! „Moje“ vláda odkládá řešení bytové nouze, jednoho z největších problémů ČR

Jsem vážně smutný. Mrzí mě to a nerozumím tomu. „Moje“ vláda odkládá řešení bytové nouze, podle mne jednoho z největších problémů, která naše společnost nyní má.

Ve středu vláda přerušila projednávání návrhu zákona o podpoře v bydlení, na kterém se už několik roků pracuje. Prošel možná nejširším připomínkováním z návrhů zákonů, které jsem měl možnost zachytit. To, že byl výjimečně intenzivně diskutován, ale především upravován na základě připomínek kritiků, připustilo opakovaně i několik mých kolegů radních pro sociální věci z dalších krajů. Dokonce většina připomínek, která z krajů v mezirezortním připomínkování přišla, byla vypořádána a až po tomto nutném martyriu se zákon dostal před vládu. A pak byl odložen.

Proč potřebujeme zákon o bytové nouzi?

Zákon, který pomůže řešit bytovou nouzi, předcházení ztráty bydlení, podporu v bydlení prostřednictvím asistence a podpůrných opatření atd., potřebujeme. Není to výmysl nějakých sluníčkářů, je to poznatek řady lidí, kteří musí bydlet u obchodníků s chudobou, řady sociálních pracovníků neziskovek a obcí, kteří se jim snaží pomoci, ale také Evropské komise a Ústavního soudu ČR.

Počet domácností v bytové nouzi ve správních obvodech obcí s rozšířenou působností

Zákon zavádí nástroje vyzkoušené ve světě, ale také v ČR. Koho to opravdu zajímá mrkněte na stránky projektu MPSV. Nebo můj starší článek o našich snahách se zabydlováním v Karlovarském kraji .

Legislativní proces nového zákona může trvat klidně rok a tato vláda končí v září 2025. Pokud nechce s naplňování této programové priority dopadnout stejně blbě jako dvě předchozí vlády, moc času už jí nezbývá.  Sobotkova vláda zákon pod názvem o sociálním bydlení předložila na konci svého období v březnu 2017. Po prvním čtení, byl zákon zapomenut. Babišova vláda, která také měla zákon jako svoji prioritu, jej do parlamentu nepředložila vůbec.

Benzínky jsou důležitější než bydlení?

Na jednání vlády ve středu jsem samozřejmě nebyl, nevím co tam zaznělo. Vysvětlení proč bylo hlasování odloženo bylo velmi nekonkrétní. Tak si představuji, že tam třeba byli lidé, kteří hájili rozpočtovou zodpovědnost a v duchu si s nimi diskutuji. A říkám si, že je pro mne náročné věřit upřímnosti těchto projevů, když si vzpomenu jak si počátkem roku státní ČEPRO koupilo síť benzínek RoBinOil. Vysvětlení tehdy zaznělo jediné a totiž, že tím posílíme státní bezpečnost. No nevím, pumpa není rafinerie, tu stát nemá, tedy stejně jsme zůstali závislí na Maďarech a Polácích. A když si jako motorista vzpomenu, že tlak na nižší ceny v době drahoty nevyvíjel státní EuroOil, součást ČEPRA, ale soukromé ONO, jsem ještě skeptičtější. Ale jak říkám, moc jste nám toho páni ministři nesdělili.

Se zákonem o podpoře v bydlení to vidím jinak. Trh s nemovitostmi, narozdíl od trhu s PHM, už několik let selhává. Z bytů se stala investiční komodita, velká část je jich pronajímána příležitostně, nebo zůstává  neobsazena a jejich cena dál roste. Fantazie různých poradců ministrů, že se situace změní tím, že se bude stavět tolik bytů, že už nebude problém pro běžného občana si jej koupit, mne nechávají chladným. „Milí zlatí, až to bude, vzbuďte mne“.

My potřebujeme vytvořit pobídky a garance pro část vlastníků nemovitostí, ať už obcí, nebo soukromníků, které je přilákají k dobrovolnému zapojení do tohoto systému. Vidíme, že to funguje, máme i u nás kraji první dobré zkušenosti. Obchodníkům s chudobou se daří tam, kde není konkurence. Tam, kde je málo obecního bydlení a kde není převis nabídky volných bytů nad poptávkou. Když selhává trh, musí v zájmu občanů zasáhnout stát, kraje, obce … prostě instituce, které si pro zajištění fungování společnosti z daní platíme. To vše návrh zákona přináší.

Naděje umírá poslední

Věřím, že se ve vládě podaří najít shodu a že vláda co nejdříve zákon do parlamentu předloží. Jinak spousty dětí budou i nadále bydlet v azylových domech, v ubytovnách, v přeplněných a často vybydlených bytech, což znamená, že nám z nich vyroste další generace „nepřizpůsobivých“. To je samozřejmě naprosto zavádějící termín, správně bychom měli říkat generace, těch kteří  se přizpůsobili životu v bídě, protože nedostali šanci na normální život, protože z bídy do střední vrstvy je zatraceně dlouhá a těžká cesta.