Na včerejším pietním aktu k 86. výročí úmrtí T. G. Masaryka jsme si jej připomněli spolu s občany a hosty Karlových Varů.
Poklonili jsme se jeho památce mimo jiné s kolegyní zastupitelkou Markétou Monsportovou, s ředitelem Krajského vojenského velitelství Františkem Vilímem a s náměstkem primátorky města Martinem Duškem.
Možná je to nemoderní, ale myslím, že i díky úsilí TGM žijeme v České republice a v demokracii. Upřímně jej za to obdivuji a vážím si jej.
Myslím, že TGM by nebyl nadšený z projevů některých dnešních politiků, kteří veřejně hovoří o tom, že žijeme v nové totalitě.
S tím nemohu souhlasit. Jsem přesvědčený o tom, že žijeme v demokracii a její zpochybňování jen proto, že jsem právě v opozici, považuji je nezodpovědný populismus.
Přiznávám se, že při čtení o tom, co všechno TGM zažil a dokázal cítím pocity méněcennosti. Připomněl jsem si včera, že se jako poslanec podílel například na prosazení všeobecného volebního práva. Já si nepamatuji, že by mne ve škole někdo učil, že ještě v 90.letech 19. století disponovalo volebním právem pouze 15 % občanů Rakouska Uherska a to převážně z řad majetných obyvatel. Až v roce 1907 získali všeobecné volební právo muži starší 24 let a ženy se dočkaly teprve v Československé republice! V roce 1919 mohly volit a být voleny do obecních zastupitelstev až v roce 1920, díky změně ústavy i do obou komor parlamentu nové republiky.
Text mého včerejšího projevu, není žádná dlouhá filozofická stať, chcete-li:
Vážené dámy, vážení pánové,
dnes si tímto pietním aktem připomínáme 86. výročí úmrtí prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka.
Prezident Masaryk byl filozof, vlastenec a humanista, který měl obrovskou morální sílu. Vzpomeňme na jeho boj proti pravosti „rukopisů“ (Zelenohorský a Kutnohorský), obranu nespravedlivě odsouzeného Leopolda Hilsnera za domnělou rituální vraždu v Polné, boj za zavedení osmihodinové pracovní doby nebo boj za všeobecné volební právo .
Ctil právo národů na svobodný vývoj, ale hlásil se rovnoprávné spolupráci všech národů.
Československým prezidentem byl zvolen celkem čtyřikrát. Poprvé se tak stalo 14. listopadu 1918. Odmítal plnit čistě formální roli prezidenta v čele státu a naopak se snažil veřejný život co nejvíce ovlivňovat. Zatímco vlády se měnily, Masaryk setrval ve funkci prezidenta neuvěřitelných sedmnáct let. Naposledy byl zvolen prezidentem v květnu 1934. Jeho zdravotní stav však už v té době nebyl dobrý.
Prezident Osvoboditel zemřel před 86 lety v Lánech, po sobě zanechal nejen víru v sílu národa, ale také apel na to, abychom ctili nezpochybnitelnou roli morálky a demokracie v politickém i běžném životě.
My dnes žijeme v demokracii. Volíme své zástupce, můžeme sami kandidovat, máme svobodu slova. Jen je třeba najít odvahu a převzít odpovědnost za cestu, jak se k našim ideálům přibližovat.
V tom nám je pan prezident Masaryk stále vzorem!
Někteří politici dnes hovoří o nové totalitě. To musím odmítnout a nevěřím, že by se taková politika líbila panu Masarykovi!
Na závěr proto připomenu pro dnešek zvlášť aktuální slova T. G. Masaryka, který řekl:
„Má-li naše demokracie své nedostatky, musíme překonávat ty nedostatky, ale ne překonávat demokracii.“